Jdi na obsah Jdi na menu

Nejjižnější bod ČR 25.9.2010

28. 9. 2010

clanek.jpg

 

Po té, co jsme 4. 9. léta Páně 2010 dobyli s naší dvoučlennou výpravou nejsevernější bod ČR, bylo nám jasné, že před námi leží vhozená rukavice, že nás čeká heroický počin - dostat se na všechny čtyři. 

Tento úkol jsme nevzali na lehkou váhu a okamžitě jsme začali plánovat útok na další hraniční bod, na ten nejjižnější. Naše zevrubná příprava obsahovala nabití foťáků (na tom totiž vždy pohoříme, pokud nám ještě dříve nedojde místo na paměťových kartách), přichystání GPS a příslušných souřadnic a vytištění map. 

Nejjižnější bod jsme si vybrali, protože pro nás byl nejpřístupnější. Přesto to pro nás byla vzdálenější vyjížďka, a proto jsme se rozhodli při jednom navštívit více míst. Tedy také Vyšší Brod a hrad Rožmberk, ale o nich až později  (v plánu bylo více míst, ale jak se ukázalo, víc se toho nedalo stihnout).

Po zmíněné přípravě jsme mohli konečně vyrazit vstříc novým dobrodružstvím. Jízda přes ČB a po E55 rychle ubíhala a jediné, co nás zneklidňovalo, bylo tragické počasí. Pokračovali jsme dál až k rakouským hranicím (přístup z Rakouska se nám zdál šťastnější) a krátce po jejich překročení jsme našli příhodné místo k zaparkování v jedné vísce. Vyzbrojili jsme se našimi aparáty a šli dál podle GPS. Po chvíli jsme dorazili k hraničnímu přechodu a vydali se dál po ušlapané cestičce, která vedla do lesa. O několik set metrů později jsme stanuli na hlavním cíli naší výpravy. 

Toto místo kupodivu není označeno vlastním kamenem, ale leží mezi dvěma patníky přímo v potoce. Okolí bodu není nijak upravené, zvýrazněné a jak jsem již uvedl, tak ani řádně označené. To byl pro nás v první chvíli trochu šok po předchozí zkušenosti s výborně udržovaným nejsevernějším bodem, ale poté jsme se dali do průzkumu a focení okolí.

Každý jsme si nafotili, co jsme uznali za vhodné a Pavel se pak rozhodl si udělat jedno QTVR (= 120 fotek, viz. wikipedia) okolí a proto jsem si šel zafotit o něco dál, abych nepřekážel.

Po chvilce chůze jsem dorazil na mýtinku, kde bylo krmítko pro zvířata a o kus dál posed. Zakleknul jsem a začal fotit krmítko, když v tom jsem uslyšel podivnej zvuk směrem od posedu. Myslel jsem, že si nějaký myslivec ze mě dělá srandu, tak jsem tomu nepřikládal velký význam a fotil dál. O pár fotek později jsem za sebou uslyšel kroky a následně uviděl postaršího pána, co se ke mně blíží.

Těšil jsem se, že si popovídám s tím vtipálkem, co se mě pokusil vystrašit, ale místo toho pán s fajfkou začal něco burácet agresivně německy. Já jsem očividně nerozuměl, ale to mu nevadilo a dál na mě se silným patosem halekal. Jediná věc, které jsem rozuměl, bylo "Tscheche" (Čech) a tak jsem přikývl. V tom mě ale rakouský Yeti (náš pracovní název) popadl za klopy, což se mi značně nelíbilo, a dál mi něco vyprávěl, jako by jediný jazyk byla němčina. Přestalo mě to bavit přesně v okamžiku, kdy si druhou ruku strčit do kapsy, jelikož jsem očekával nůž, a tak jsem strhl jeho ruku a vyčkával, co na mě vytasí. Naštěstí šlo jen o mobil, do kterého po chvíli začal vyřvávat Polizei! Polizei! a něco dalšího…

Tam už mě nic zajímavého nečekalo, tak jsem se vrátil zpět k patníkům, kde Pavel pokračoval v QTVR a také jsem se znovu pustil do focení. K Pavlově smůle se po chvíli objevil rakouský Yeti a zas na něj spustil tu svoji, což Pavla vytrhlo od focení a doma jsme zjistili, že kvůli tomu zapomněl dofotit zbytek QTVR. 

Poté, co se burácející Yeti odebral do svých lovišť, jsme udělali s Pavlem několik společných fotek na nejjižnějším bodě a vydali se zpátky k autu, dříve než nás dostihne nějaký rakouský Simír. 

Další naše "kroky" vedly do Vyššího Brodu, o kterém se děcka učí jako o nejjižnější obci ČR. To nám bylo poměrně ukradené, protože nás spíše zajímal místní klášter, který býval poslední dobou často medializován, kvůli údajné přítomnosti ostatků Anežky České (teda aspoň myslim :)). Naše vozítko jsme tentokrát nechali vedle penzionu Inge a pustili se do focení. Toto místo bylo o poznání fotkyhodnější než lesík, kde nás přivítala jen ztracená bota, a tak jsme zde pořídili mnoho pěkných fotek.

Znaveni a hladoví jsme se ještě rozhodli navštívit hrad Rožmberk. Tento hrad jsme si sice neprohlédli zblízka, ale nafotili jsme ho z okolního kopce a také z nedalekého hezkého náměstíčka, které jen hyzdila oprýskaná budova s neonovým nápisem Kamasútra. Poslední fotky hradu jsou již z přítmí, kdy světelné podmínky nebyly nic moc. Proto jsme následně sbalili techniku a vrátili se domů.

Tímto máme dobyté již dva krajní body a aktuálně plánujeme cestu na nejzápadnější spolu s fotonávštěvou Karlových Varů. 

 

 FOTKY Z NEJJIŽNĚJŠÍHO BODU ČR